SKUTR chytají stříbrem světlo a zastavují čas

Markéta Faustová
6. 2. 2014 9:55
Rozhovor s Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským, režisérským duem SKUTR, o nové inscenaci Laterny magiky Human Locomotion, jejímž hrdinou je fotograf Eadweard Muybridge.
Představení Human Locomotion vypráví příběh Eadwearda Muybridge.
Představení Human Locomotion vypráví příběh Eadwearda Muybridge. | Foto: Národní divadlo

Rozhovor - Martin Kukučka s Lukášem Trpišovským tvoří režisérské duo SKUTR již dvanáct let. Jejich práce je jedna velká výzva. Režírovali cirkusová představení, muzikál i balet.

Nyní přicházejí s představením Human Locomotion, které měli podle zadání vytvořit pro Laternu Magiku: Americký vynálezce a fotograf Eadweard Muybridge, který dokázal zastavit pohyb koně, chytal stříbrem světlo a zastřelil milence své ženy.

Aktuálně.cz: Kdo s nápadem zpracovat život Eadwearda Muybridge vlastně přišel?

Eadward Muybridge
Eadward Muybridge | Video: Youtube

Martin Kukučka: Náš scénograf Kuba Kopecký, který hned, jak ho ta myšlenka napadla, také vytvořil bohatý scénografický materiál. Bez toho, aby bylo nějaké libreto, šla všechna jeho scénografie do výroby. A my jsme si řekli – je to téma pro vizuální divadlo, tak proč nevzít jako základ scénografii a z ní pak režijně vycházet. Honza Kodet simultánně začal pracovat s materiálem pohybovým inspirovaným nějakým způsobem Muybridgovými fotkami, ať již tematicky, tak formálně - fázovaným pohybem.

SKUTR - Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský.
SKUTR - Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. | Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Neměli jste obavy z toho, že se scénografie vyrobí a potom ji nebudete moci využít?

MK: Měli. Na začátku byl materiál hodně různorodý. Nakonec ale musím říci, že veškeré věci, co se vyrobili, najednou zapadají do nějaké skládačky. Ve smyslu přípravy je to hodně alternativní projekt.

A.cz: Jak scénografický materiál vypadá?

Lukáš Trpišovský: Kuba Kopecký kdysi říkal: Scénografie je jakási mentální krajina. To je přesně ono. Nechceme vyprávět hollywoodský příběh a zároveň nechceme dělat exkurzi do dějin fotografie.

Human Locomotion
Human Locomotion | Foto: Národní divadlo

MK: Máme tam okamžiky, kdy světlo zaplní prostor. Je tam i klasická 2D projekce. Vedle digitální technologie ale používáme i úplně mechanické věci, jako je jezdící klobouk nebo kamera obscura v otočeném modelu, kdy se na jevišti objeví obří domeček, ve kterém je čočka a zevnitř domečku vysíláme obraz. Ten obraz má samozřejmě úplně jinou kvalitu než projekce. Je rozmazaný. V kontrapunktu těchto technologií nacházíme citlivost

A.cz: Takže na jevišti zažijeme svět Muybridgových vynálezů?

MK: Chceme, aby si divák zažil sám malé zázraky, kterými byl fascinován i Muybridge. Že to, co člověk nasvítí přes nějaký malý otvor, se objeví někde na druhé straně. Bez projektoru. To je pro mě největší iluze.

Human Locomotion
Human Locomotion | Foto: Národní divadlo

LT: A určitě se na jeviště, asi nejvíc v podobě kostýmů a masek, také promítne doba, ve které Muybridge žil. Představte si, že přišel v roce 1860 do San Franciska, které bylo deset let staré. Z New Yorku se v tu dobu teprve stavěla železnice. Všechno bylo otevřené. Pokrok šel ohromnou rychlostí.

MK: Byla to doba amerického snu, doba patentů. Každý chtěl něco vymyslet, dát si to patentovat a zbohatnout. To měl samozřejmě i Muybridge. Nejde tedy jen o analytický svět vynálezce, ale také o peníze.

Human Locomotion
Human Locomotion | Foto: Národní divadlo

A.cz: Je představení Human Locomotion ještě něčím specifické ve vaší tvorbě?

MK: Je to asi daleko tanečnější představení, než naše představení obvykle bývají. V zásadě je to taneční divadlo. Taneční a výtvarná složka jsou dominantní a herectví je trochu více upozaděno. Ale v naší tvorbě to není něco úplně nového, třeba Čarodějův učeň je celý taneční. Co se týká tématu, v Arše jsme zase dělali představení Andersen, které bylo postavené na výrazné osobnosti. K tomu lidé, se kterými pracujeme, známe.

A.cz: Už jste pracovali na baletu, muzikálu, cirkusu. Teď Laterna Magika. Co vás nutí zkoušet stále něco nového?

Human Locomotion
Human Locomotion | Foto: Národní divadlo

MK: Je to boj proti nudě, proti zevšednění. Lukáš říká, že ať přijdeme kamkoli, tak se tam vlastně nehodíme. V opeře jsme činoherní režiséři, na divadle zas ty alternativci, v baletu jsme operní režiséři a na muzikál jsme už vůbec příliš alternativní. Kamkoli přijdeme, tak nám vysvětlují, jak se to tam dělá. Ale pro nás je to pořád stejné. Je to divadlo a to má vždy stejné zákonitosti. Jen jazyk divadla může být různý. Říci miluji tě projekcí nebo loutkou má pokaždé jinou kvalitu a to je to, co nás baví.

A.cz: Co chcete říci v Human Locomotion. Co vás na Muybridgovi fascinuje z pohledu režisérů?

MK: Když vyvoláte nějakou vzpomínku, třeba z dětství, tak si ji pamatujete jako nějaký sled zastavených obrazů, jako chronografii. Ne jako film. Sled zážitků je v životě tak rychlý, že je normálním okem nejsme schopni zachytit. Muybridge vymyslel systém, který to umí. Pouhým okem nevidíme, jestli se v běhu kůň odlepí, či neodlepí od země, ale fotografie to dokáže. Ten jeden okamžik - jít za milencem své ženy a zastřelit ho, člověk vidět nemůže, ale bylo by strašně zajímavé, kdyby se to najednou zastavilo a my to nahlédnout mohli.

Human Locomotion
Human Locomotion | Foto: Národní divadlo

LT: Pro mě jsou tématem také jakési cyklické návraty v milostném trojúhelníku. Protože to, co nás na životě nejvíce zajímá, jsou vždycky vztahy. Jde o to, jak to vyjádříte. Nechtěli jsme promítat Muybridgovy fotografie, ale spíše se ponořit do jeho světa, zaměřit se na některé momenty v jeho psychice. Muybridge tuší, že ta jeho Flora není úplně v pořádku.

MK: Výpravnou rovinu jsme přenechali americkému bijáku o Muybridgovi, který vyjde na jaře 2014. To, co ale neumí film, je vyprávět asociativně. Divadlo umí žít jakousi zvláštní poezií.

 

Právě se děje

Další zprávy