Berlinale 2014: Nick Cave u terapeuta a animovaný Chomsky

Šimon Šafránek, Berlín
11. 2. 2014 15:56
Svěží dokumentární portréty z Berlinale. Michel Gondry rozanimoval filozofa Noama Chomskyho a režisérské duo Iain Forsyth a Jane Pollard potom Nicka Cavea poslalo rovnou za psychiatrem.
Foto: Reuters

Berlín (od našeho spolupracovníka) - Nick Cave pomalu patří k institucím světové hudby. S The Bad Seeds objíždí svět už třicet let, duet s Kylie Minogue Where the Wild Roses Grow mu pootevřel dveře do popových hitparád, pecka Red Right Hand zase vyhrává v nepočítaných napínavých filmových scénách. Vedle toho se Cave etabloval jako skladatel filmové hudby (Cesta) a také jako scénárista (Země bez zákona).

Cave je známý i tím, že se nerad nechává sám filmovat. S dvojicí vizuálních umělců Iainem Forsythem a Jane Pollard ho však pojí přátelské a také tvůrčí pouto.

"Na videoklipech spolu pracujeme už sedm let," vzpomínala Jane Pollard na Berlinale na tiskovce k částečně inscenovanému dokumentu 20,000 Days On Earth. "Když natáčeli desku Push the Sky Away, pozvali nás do studia." Vzali s sebou pár kamer a materiál, který tam získali, byl prý tak zajímavý a odlišný od všeho ostatního, že začali uvažovat o větším projektu. Nick jim potom půjčil svůj zápisník, kde se jim zalíbil citát z jedné nepoužité písně: 20,000 Days On Earth. Začali uvažovat nad časem stráveným na Zemi a nad tím, co je možné s ním podniknout.

Stesky celebrity

Cavea potom sledujeme během fiktivních 24 hodin. Zápolí s múzou, dává dohromady písně. Se svými synky si dává pizzu a koukají na Zjizvenou tvář. Obědvá se spoluhráčem Warrenem Ellisem, ukazuje nám svůj pečlivě budovaný archiv. A ocitá se za volantem starého jaguáru a jako řidič podniká rozhovory se starými známými: hercem Rayem Winstonem, bývalým spoluhráčem Blixou Bargeldem anebo s Kylie Minogue, což lehce připomíná výjevy z Caraxova dramatu Holy Motors.

Podívejte se na ukázku z filmu 20,000 Days on Earth o Nicku Caveovi. | Video: 20,000 Days on Earth

"S Blixou nebo s Kylie jsem se neviděl hrozně dlouho," připomněl Nick Cave na tiskovce: "řekl bych, že jsme v tom autě za běhu kamer vedli snad nejosobnější rozhovory vůbec. Možná je to tím, že jsem celebrita a pořád dávám nějaké rozhovory, takže ty nejniternější pak podnikám v takovýchhle falešných situacích. Je to jedna z tragédií být celebritou," zauvažoval Cave nakonec.

Tyhle scény se natáčely podle storyboardu. "Pravda není příliš zajímavá," myslí si Jane Pollard: "Je to cesta, jak zničit imaginaci."

Foto: Reuters

Jednou z pozoruhodnějších stránek snímku, na kterém je Cave podepsán i jako spoluscénárista, jsou scény u terapeuta, který vede s hrdinou snímku hlubší rozhovor. "Mně se na tom líbilo, že jsem mohl mluvit o věcech, které mě doopravdy zajímají. To se při normálním novinářském rozhovoru neděje," vysvětlil Cave s tím, že psychoanalýza to pro něj nebyla. Cave tak vcelku otevřeně mluví o holkách nebo o tom, jaký vliv na něj měla předčasná smrt otce, ale především diskutuje o svém tvůrčím procesu.

Výjimečnou součástí 20,000 Days On Earth je krásně obarvený obraz, celkově jde ale spíš o snímek pro zapálené mistrovy fanoušky než opravdu široké publikum.

Kreslit o život

Novinka Michela Gondryho Is the Man Who is Tall Happy? je v tomto ohledu zcela opačná. Známý excentrik Gondry (Pěna dní, Věčný svit neposkvrněné mysli) a jeden z členů letošní berlínské poroty tu doslova kreslí vášnivý, obdivný portrét filozofa Noama Chomskyho.

Podívejte se na ukázku z filmu Je muž, který je vysoký, šťastný? (Is the Man Who is Tall Happy?) od Michela Gondryho.

"Musím ten film dodělat a ukázat Noamovi před… předtím, než zemře. Můj pokoj je plný animátorského papíru, mámu mám v nemocnici, ale dělám si starost jenom o Noamovo zdraví, abych mu mohl promítnout hotovou věc," zpovídá se Gondry během filmu pod záběry na sebe sama, jak freneticky kreslí, na plátně se zároveň kreslí slova jako část dopisu.

Michel Gondry loni ve Varech.
Michel Gondry loni ve Varech. | Foto: Anna Vedralová

"Je to dětinské a nevědecké, ale zato pravdivé," přiznává režisér dojemně.

Gondry ve filmu mluví o vlivu filozofa na svůj život, čímž zároveň odhaluje jeho myšlenky. Díky své upřímnosti dokáže Gondry působit v Is the Man Who is Tall Happy? nejsrdečněji od Nauky snů.

Už jenom ten kontrast v diskusi - hravý a zvědavý Gondry působí dětsky vedle Chomského, intelektuála, který se nenechá vykolejit. Hloubku filmu dodávají režisérovy kreslené animace, které jsou prostým dílem génia.

 

Právě se děje

Další zprávy