Recenze - Ondřej Sokol si svým filmovým debutem Krásno na sebe ušil tak trochu bič. Kdo se jen trochu vyzná v kultuře, ví, že tenhle miláček bulváru, který má coby člen improvizační Partičky desetitisíce oddaných fanynek, je také kritikou ceněný kmenový režisér Činoherního klubu, jehož nehynoucí zásluhou je, že české publikum naučil mít rád Martina McDonagha.
Sokolovy inscenace Osiřelý západ a Pan polštář udělaly z bouřliváka McDonagha i v tuzemském prostředí divadelní hvězdu největšího kalibru. Mistra absurdních a černočerných zápletek, z nichž ale skrz vypointované gagy a vulgární slovní přestřelky prosvítá bída lidské existence, si Češi hodně oblíbili.
A Krásno, tahle černá krimikomedie inspirovaná podivnými okolnostmi smrti maminky Martina Fingera, z poetiky irského dramatika, který se mezitím ve světě filmu etabloval skvělým snímkem V Bruggách a trochu rozpačitějšími Sedmi psychopaty, vcelku jasně čerpá.
I když na druhou stranu: Sokolův film není žádná mechanická odvozenina, protože vliv zahraničních vzorů současné suché noir komedie typu McDonagha nebo bratrů Coenů neutralizuje slušnou dávkou specificky české trapnosti.
Když se pokazí všechno
A i když k mistrům tohoto subžánru - v Evropě zastoupeným zejména Skandinávci (Ukrutně šťastni, Lovci hlav) - pořád jen uctivě vzhlíží kvůli jisté dramaturgické rozklíženosti, v rámci českého kontextu je to dost neobvyklý a pozoruhodný počin.
Krásno znejišťuje diváky narativně i žánrově. Náznaky existenciálního dramatu střídají dadaistické gagy, tíži vražednické historky a traumat hlavního hrdiny Michala (Martin Finger) neustále zlehčují epizody se zkarikovanými postavami typu nerozlučného homosexuálního dua pohřebáků (Karel Roden a Jaroslav Plesl).
Aniž bychom příliš spoilerovali, Krásno je ten typ noirové absurdity, v níž hlavní protagonisté spouštějí nezastavitelný vír událostí, který semele všechny, co s nimi přišli do styku. Pokazí se zkrátka všechno, co se pokazit dá.
Michal a Adam (Ondřej Sokol), dva naturalizovaní Pražáci kolem čtyřicítky, se vracejí po letech do svého rodného Šumperka. Michal jede navštívit svého umírajícího otce (Michal Pavlata), jehož podezírá, že se svou novou partnerkou (Jana Krausová) zabili před čtyřmi roky jeho psychicky labilní maminku.
Policie tehdy případ utopení v nádrži Krásné odložila jako sebevraždu. Otec ale v den příjezdu umírá a zejména kibicující kamarád Adam nutí Michala k hledání důkazů proti maceše.
Je jen paradoxem, že vcelku důvodně podezřívaná vražedkyně je jediná, kdo si zpočátku zachovává zdravý rozum, jako by tušila, kam až může konflikt eskalovat.
Chlapci z velkoměsta ale brzy zjistí, že ospalý Šumperk, tahle maloměstská díra, kam už léta neměli důvod se vracet, je ve skutečnosti očistcem, který je potrestá za všechnu jejich pražáckou aroganci a přezíravost.
Příspěvek na propagaci
Velmi příznačná byla kontroverze, kterou způsobila předpremiéra v Šumperku. V lokálních médiích se rozjela velká diskuze nad tím, jak je jesenické město ve filmu prezentováno - i v souvislosti s tím, že autoři dostali od místní radnice příspěvek za propagaci.
A Sokol skutečně Šumperk snímá jako místo podivného bezčasí, které je bez nadsázky jedním z hlavních hrdinů filmu - podobně jako McDonagh udělal ve filmu V Bruggách nejpodstatnějšího aktéra z belgické turistické výkladní skříně.
Velkou roli tu hraje zachovalý komunistický skanzen hotelu Grand, v němž hlavní hrdiny buzeruje přepečlivý vrátný (David Matásek), typický vzhled šedivého paneláku, před nímž oba hrdinové hráli v dětství badminton, nebo třeba nevyužívaná ruina kina Svět, do něhož ožralí protagonisté nabourají nezabrzděnou škodovkou a potom v jeho zaprášených útrobách filozofují o smrti.
Krásno (80%)
Krásno je anarchisticky nespoutanou komedii dotaženou v detailech a schopnou překvapovat v každé minutě. Proto jí člověk odpustí i občasnou ztrátu tempa. Jako hrdý Turnovák z Letné soudím, že tenhle film mohou nejvíce ocenit pražské náplavy, ale doporučit bych si ji navzdory zatím spíše rozpačitým kritickým reakcím odvážil každému, kdo chce jít na povedenou oddechovku české provenience, u níž se bude stydět maximálně za postavy, ale ne za tvůrce.
Šumperk tu slouží za metaforu vytěsněné minulosti a touhy vyrovnat se se svým dospíváním. Duší Krásna je právě tenhle motiv, milostně-nenávistné přihlášení ke kořenům, které nevědomky stahují k zemi. Jako hluboce osobní téma tu nevyznívá ani tak lehce autobiografická Fingerova rodinná historie, ale spíše ambivalentní vztah k malému městu, v němž oba hlavní autoři vyrůstali.
Krásno je anarchisticky nespoutanou komedii dotaženou v detailech a schopnou překvapovat v každé minutě. Proto jí člověk odpustí i občasnou ztrátu tempa.
Jako hrdý Turnovák z Letné soudím, že tenhle film mohou nejvíce ocenit pražské náplavy, ale doporučit bych si ji navzdory zatím spíše rozpačitým kritickým reakcím odvážil každému, kdo chce jít na povedenou oddechovku české provenience, u níž se bude stydět maximálně za postavy, ale ne za tvůrce.
